Historie (1405-1654)

Název obce.

Jména měst, vesnic a samot v Čechách vykazují svým samotným tvarem takovou bohatost a pestrost obsahu, že již ze jména pouhého lze poznat dobu vzniku. Svým původem se dělí na tři skupiny:

1. jména obyvatel
2. jména převzatá od osob nebo zakladatelů - lokátorů
3. jména převzatá od místní povahy před založením = topická

Název naší obce LIBEL či Liebel, Liebl, Lible, Ljubel i wes Lybel je převzat od místní povahy před založením - topické.V překladu znamená miláček, či milý, příjemný …..

Hranice našich vsí se v detailech změnily, ale jejich hlavní linie zůstaly do dnešních dob stejné. Je to patrné z toho, že se drží většinou přirozených tvarů hřebenů návrší, okrajů úvalů a toků vod. Pouze na málo místech běží po rovině a tam mají přímý směr od jednoho pevného bodu ke druhému. V úsecích, kde se uchyluje hranice katastrální od přirozené, tam nalezneme v minulosti násilný přesun půdy od jedné vsi ke druhé. Do naší krajiny přišel kolem roku 1280 rod Drslavů neboli Půticů ze západních Čech od Plzně.V Častolovicích se usadil kolem roku 1342 Půta nejstarší. Své panství rozšířil na hrad Skuhrov, Rychmburk = Liberk, patřily mu Voděrady, Borohrádek, Týniště, Chleny. Zemřel roku 1397 a Častolovice držel jeho jediný syn Půta starší. S manželkou Annou, kněžnou Osvětimskou měli 3 děti - Ofku, Kateřinu a Půta nejmladšího.Roku 1402 či 1403 umírá a poručnicí nezletilého Půty nejmladšího se stává jeho matka Anna Osvětimská. Přebývala se svým synem na hradě Rychmberku.

A právě z této doby byla nalezena 1. písemná zmínka o existenci naší obce ….3.června roku 1405 darovala kněžna Anna ke kostelu častolovskému 2 kopy platu na svých statcích …..ke kostelu vycházely tehdá desátky, zejména ze dvora libelského, k němuž dvoje popluží patřilo…

Po svém provdání roku 1411 byla zbavena poručnictví nad synem a na Častolovicích krátce vládl Jan Puška z Kunštátu, strýc krále Jiřího z Poděbrad.Tu je další zmínka o naší vsi …..dne 10. prosince 1414 přenesl Jan desátek libelský na ves Voděrady …

Od roku 1415 Půta nejmladší už vládne nad svým panstvím. Stává se věrným stoupencem Zikmunda Lucemburského a vystupuje jako jeden z hlavních východočeských odpůrců husitů, proto naši krajinu silně postihly husitské války. Půta vlastní rozsáhlé majetky v oblasti Podorlicka. Roku 1419 to jsou 4 panství – Častolovice,Rychmberk, Skuhrov a Klečkov a 48 lokalit. Roku 1427 je jeho i tvrz Třebešov, dále je to Kladsko a knížectví Minsterberské ve Slezku. Umírá zřejmě násilnou smrtí roku 1435 v Prešpurku(Bratislavě) bez potomků. Jeho panství spravovala zase jeho matka Anna. Později to byl Vilém Krušina z Lichtenberku a od něho je získal v roce 1454 Jiří z Poděbrad a připojil ke svému panství litickému. Po Jiříkově smrti v roce 1471 je získal jeho syn Jindřich starší Minsterberský a dne 2. října 1495 litické panství koupil za 25.000 kop grošů českých bohatý pán Vilém z Pernštejna .obsahovaloť tehdá zboží Častolovické a dědiny, jak následují: Častolovice tvrz, městečko, Čestice, Olešnice, Libel ves celou…..a připojil je k panství svému potštejnskému, u něhož zůstalo i za vladaření jeho synů Vojtěcha, Jana a Jaroslava.Roku 1556 koupil panství potštejnské Arnošt falckrabě Rýnský, ten postoupil 30.10.roku 1559 vkladem učiněným v dluhu 4.796 kop grošů českých Hendrychovi z Regeru ….. tvrz pustou Častolovice a městečko s příslušenstvím v 8 vesnicích …. i Libel s potokem Novohradským, neboli řeku Solnickou, který se počítal od mlýna Jana mladšího nad Liblí (= Podličenský) a šel dolů k druhému mlýnu Mikše Prstka (= Podliský).Již 23. ledna 1570 postoupil Hendrych v dluhu 6.100 kop grošů českých panství Albrechtu Bryknarovi z Brunkštejna, ten je roku 1575 prodal králi Maxmiliánovi, ten tak 20. května 1575 v dluhu 18.500 kop grošů českých je postoupil králi Rudolfovi , kde ve výčtu je opět naše ves zmíněna.Dne 19. 4. 1577 panství častolovické od české komory koupili bratři Jan , Vilém a Jiří Opprštorfové z Dubu a Frydštejna.Roku 1584 přešlo do rukou syna Jiřího – Fridricha a roku 1615 po jeho smrti do rukou syna Oty z Opprštorfu, známého krajského hejtmana hradeckého, věrného přítele bělohorských vítězů krále Ferdinanda II. a církve a vůdce protireformačního tažení na Hradecku v letech 1621 -1646. A tehdy, zřejmě již po roce 1600 nastalo zasahování vrchnosti do vlastnických práv libelských sedláků.

Fridrich a Ota založili v Libli panský dvůr ze selské půdy zcizené ze selských dvorců. Původně, před rokem 1584 byly ve vsi 2 svobodné dvorce, 3 selské statky, 8 selských gruntů a u nich 2 zahrady (= chalupy) a 2 mlýny. Fridrich použil hospodářského úpadku, požáru ve vsi a převodů statků po smrti majitele na vdovy a sirotky k tomu, aby dostal postižené statky do svých rukou. Počátek učinil právě u 2 svobodných dvorů Hadovského a sídliště zemanského, pak přešel na 4 selské – Macákovský, Doležalovský, Čakárkovský a Duchaňovský, a pak postupně na ostatní. Půdu a stavení prvních šesti, které byly pohromadě a na místě, které se mu hodilo polohou i jakostí, učinil základem nového panského dvora. Od jejich majitelů nebo dědiců vždy ….ráčil koupiti grunt…..tím způsobem, že ho …. dal šacovati dvanácti přísežnými osobami …. Svého panství a odhadnutou sumu jednak vyplácel jako závdavek a roční purkrechtní splátky a jednak tyto splátky převáděl na grunty jiné. Z části gruntů, které se mu nehodily, protože byly vzdáleny od nového dvora nebo byly méně úrodné, utvořil nové selské statky, které prodal buď dědicům nebo i jiným osobám.Od ostatních gruntů …. ráčil koupiti …. půdu pro dvůr vhodnou polohou i jakostí a majitelům ji nahradil tím, co se mu nehodilo. Tak si arandoval (=scelování pozemku) četnými převody ze zcizené selské půdy selský dvůr.

Po této arondaci bylo ve vsi 7 selských statků, 1 krčma s menší výměrou půdy, 2větší a 2 menší chalupy. Jeden mlýn zůstal (Podliský), ale byl někdy v 17.století připojen k sousední Ledské (=čp.56) a druhý zmizel – stal se jedním ze 7 statků. Zdánlivě se tedy nic „nezměnilo“, počítáme-li pouze hospodářské jednotky. Vrchnost však při tom získala 273 jiter půdy a hospodářská stavení dvora. Libeňští poddaní měli pak ještě podle Josefského katastru v roce 1785 285 jiter 578 č.s. půdy, čili polovici vsi měl pán a polovici poddaní. Dílo svého otce Fridricha dovršil Ota, který roku 1626 vydal artikule, v nichž vymezil povinnosti poddaných po stránce náboženské, hospodářské, správní i sociální.

Také třicetiletá válka, začínající v roce 1618, páchala v naší krajině velké škody. Drancování vojsk, vypalování celých obcí,vraždění a cholera velmi snížily stavy obyvatelstva. I v naší vsi hořelo.Jestli ovšem shořela celá či jen část, zda to bylo z nedbalosti někoho nebo byla vypálena úmyslně, kým a ve kterém roce se to stalo. Nikde nic konkrétnějšího není, jen poznámka v kronice, že ves vyhořela. Nejstarší dějiny obce nelze úplně přesně zmapovat, k tomu by bylo třeba mnohaleté badatelské práce po archivech, neboť máme k dispozici jen málo věrohodných historických podkladů. Další záhadou je, jestli se původní osada nacházela na stejném místě co dnešní. Nebo byla opravdu trochu severněji ve Slatinkách, jak se píše v kronice? Jiná varianta je ještě ve Velkých Náklech , od současné severovýchodně, směrem ke Slemenu, kudy vedla původní solnická cesta. Obě místa jsou na dřívější dobu stejně příhodná – chráněné údolí, pramenitá voda. Zde by nám správnou odpověď poskytl pouze archeologický průzkum lokalit, ale ten bohužel, k dispozici nemáme.

Rok 1628

Po porážce na Bílé hoře roku byly revoltujícím nekatolickým stavům zabaveny majetky a jejich půda zkonfiskována. Nezdařené povstání pokračovalo popravami 27 českých pánů na Staroměstském náměstí v roce 1621, ale nastal státem řízený rekatolizační proces a již 13. prosince 1621 byli vypovězeni ze země nekatoličtí kněží a učitelé. Obnovené zřízení zemské vydané 10.května roku 1627 povolovalo pouze katolické náboženství.Do oblasti severovýchodních Čech byla vyslána protireformační komise vedená opatem strahovského kláštera Kašparem Questenberkem a Ottou z Oppersdorfu, majitelem častolovického panství. Ve dnech 3. až 5. února 1628 si předvolala reformační komise do Opočna poddané k jednání. Ovšem zde došlo k prvním střetům a vyslovení nesouhlasu s rekatolizačním postupem komise.Všeobecná nespokojenost, vyvolaná především náboženským útlakem a v neposlední řadě i zvyšováním robotních povinností, přerostla v lidové povstání v roce 1628. Zachvácena byla široká zdejší oblast - Novoměstsko, Opočensko, Kostelecko, ale nepokoje se přelily i na okolní statky. Selští povstalci byli dobře organizováni. V čele každého praporu byl hejtman, dále lajtnant a praporečník. Každý s oddílů měl svůj vlastní praporec – rudý se zeleným kalichem, zelenočervený s kalichem žlutým a bílý s rudým kalichem. Ozbrojené houfy dobyly bez větších problémů město Opočno, a zámek Skalku. Mezitím se část povstalců pod vedením Roštlapila a jistého krejčího z Kostelce přesunula na Kostelecko, kde asi 12. února vypálila dvůr Žalmanovu Lhotku a zabili kněze Kamila Gramba. Odtud zamířil povstalecký houf ke Kostelci a Častolovicím, aby jejich obyvatelstvo přiměl ke vzpouře mocí. Po dobytí Žalmanovy Lhotky padl však na obojetné měšťany strach. Jednak se obávali, aby povstalci neuskutečnili svoje hrozby na druhé straně se strachovali represálií císařských úřadů. Proto asi 13.března spojené vojsko měšťanů z Kostelce a Častolovic sedláky tábořící u Lible přepadlo. Útočníci měli usnadněnou úlohu, neboť povstalce zastihli zcela nepřipravené, v nočních hodinách tvrdě spící, snad i po velké pitce. Část povstalců byla na místě povražděna /někde se píše, že jich bylo sedm/, část zajata a odvedena, některým se podařilo utéci. Povstání nakonec ještě během března krvavě potlačila císařská vojska Albrechta z Valdštejna. Jen několik desítek metrů za Liblí je nejvyšší bod 346 metrů nad mořem označen jako Červená vrata. Snad proto červená, že byla v roce 1628 potřísněna selskou krví? Také se říkalo, že majitelé pozemků v těchto místech stále nacházeli při obdělávání pole staré kovové knoflíky. Zřejmě se opravdu v těchto místech tato smutná událost odehrála. Bohužel, doposud nebyl žádný historický materiál, který by název Červená vrata vyjasnil nalezen.

Roku 1651 byl na všech panstvích, vesnicích a městech proveden soupis obyvatelstva podle víry.Rekatolizace se tak úplně nepovedla. Stále bylo mnoho lidí jiného vyznání a mnozí raději odcházeli ze země.

Zemské katastry, vznikající v českých zemích v době pobělohorské, jsou úředním berním soupisem obdělávané a zemědělsky využívané půdy v zemi. Třídní poměry feudalismu však zabránily, aby v nich byla od počátku podchycena skutečně všechna orná půda v Čechách. Vlastní hospodářství šlechty a duchovenstva /dominikál/ se v těchto neobjevují až do poloviny 18. století. Tyto soupisy, zvané berní rula z let 1653 - 1656 zahrnují pouze rustikál – pozemky, na nichž přímo hospodařili vykořisťovaní venkovští obyvatelé. V Libli bylo 8 sedláků, 2 chalupníci a 2 zahradníci.