Historie (1848-1926)

Revoluční události roku 1848

přinesly konec feudálních povinností, skončila robota a další vynucené povinnosti k vrchnosti. Z poddaných se stali svobodní lidé.Konec roboty přinesl zlepšení situace sedlákům a chudší obyvatelé si mohli přivydělat námezní prací pro velkostatek. Zrušením vrchnostenské správy se obce staly samostatnými, obyvatelé si mohli zvolit sami starostu a radní. Zrušení roboty 7.září 1848 bylo za náhradu, jak ukazují následující tabulky.

Slibně se rozvíjející hospodářství však zase přerušila válka. Ty, bohužel, patřily k historickým údobím života lidí, zásadně měnily život a určovaly další vývoj lidstva. Nejinak tomu bylo i v naší krajině.

První světová válka 1914 – 1918

Válka Rakousko – Uherska se Srbskem vypukla 28. července 1914. Byl to výsledek napjaté situace od 28. června 1914, při Sarajevském atentátu zahynul rakouský následník trůnu František Ferdinand d´ Este a tímto odstartovala válka světová. Všeobecná mobilizace branců do 37 let byla vyhlášena již 26. července v 11 hodin. Ten den byla právě neděle. Rodiny s obavou vyhlížely poštovního doručovatele. Vojenské útvary, kam byli povoláváni muži z rychnovského okresu byly 18. pěší pluk v Hradci Králové, 30. zeměbranecký a 98. pěší pluk – oba ve Vysokém Mýtě, dále se rukovalo i do Olomouce, Jičína, Pardubic, Terezína, Kutné Hory, Prahy, Vídně a jinam. Po krátkém výcviku a zformování odcházely jednotky přímo na fronty.

Z naší obce rukovalo okamžitě 26 mužů, uznaných odvodními komisemi za schopné:

Zajfrt Václav syn učitele čp. 28 pevnostní dělostřelectvo, Podzimek Josef čp. 16 železniční pluk, Pála Václav čp. 1zemská obrana – zemřel, Buřil Václav ml. čp. 20 zemská obrana, Růžička Rudolf čp. 36 pěší pluk č. 18, Vítek Václav ml. čp.19 polní dělostřelectvo –zemřel 1914, Marek František čp.1, Vanický Jan čp.21 pěší pluk č. 18 – zemřel 1916, Novák Josef čp.33 pěší pluk č.18, Hromek Václav čp.12 pěší pluk č.18, Samek František čp.1 pěší pluk č.18, Pinkas Josef čp.1 pěší pluk č.18, Jirsa Josef čp.1 pěší pluk č.18, Chaloupka Josef čp.42 pěší pluk č.18, Krištuf Karel čp,1 pěší pluk č.18, Bartoš František čp.38 zeměbrana, Chaloupka Václav čp.26, Bartoš František čp.30, Hroch Josef čp.24 pěší , Pluhař František čp.4, Koldínský Josef čp.3 polní dělostřelectvo, Bartoš Josef čp.37 dragouni, Sejkora František čp.31 vozotajstvo ,Vašata František čp.12 zákopník, Marek Josef čp.1 myslivci – zemřel, Macháň Miroslav čp.9 na vojně byl už 3 roky od 15.10.1911 u pěšího pluku č.18 v Hradci Králové, takže pokračoval, byl na frontě v Polsku, kde byl i vyznamenán, ke konci války byl hospitalizován v nemocnici v Pardubicích a potom až do konce války velel výcvik domobrany na posádce v České Lípě. Již 20. srpna 1914 byli povoláni: Chaloupka Josef čp.6 pěší, Chaloupka Rudolf čp. 8 a Fabián František čp.1 jízda.V říjnu 1914: Švarc Josef čp. 8, Hroch František čp. 24 pěší, Chaloupka Josef syn čp.8 pěší, Chaloupka František čp.12 – zemřel, Vídeňský František čp.11. V září 1915 a potom v květnu 1916 byli odvedeni: Fabián Josef otec čp.1 pěší, Šrytr František čp.5, Podivín Karel čp.16 pěší, Podolský Antonín čp.17 pěší, Zimmer Karel čp. 18 čeledín jízdy, Vítek Josef čp.19 pěší,Moravec Antonín čp.24 pěší, Buřil Václav otec čp.20 pěší, Kašpar Josef čp.35 pěší, Vašata Jan čp.39 pěší, Čepelka Jan čp.2,Hovorka Antonín mlynářský čp. 29 pěší, Zaňka Josef čp.27 pěší, Hodný Václav čp. 14, Česenek Jan čp.1, Bartoš Antonín čp.37 pěší, Bartoš Antonín čp.40 pěší, Sejkora Josef čp.1dělostřelec, Denke Antonín čp. 1 jízda, Bartoš Rudolf čp.5 - zemřel 1917, Bartoš Rudolf čp.38, Bartoš Josef čp.40, Bartoš Antonín čp.41, Bartoš Jan čp.41, Krištuf Alois čp.41,Chaloupka František čp.15, Ševc Karel čp.1, Novák Václav čp.1

Padli: Josef Marek čp.1, Rudolf Bartoš čp.5, František Chaloupka čp.12, Václav Pála čp.1, Jan Vanický čp 21, Václav Vítek čp.19 a Josef Chaloupka čp.6
Zajati byli: Václav Hromek čp.1, Rudolf Chaloupka čp 8, František Marek čp.1, Antonín Podolský čp.17 a Jan Česenek čp.1.

Z celkového počtu rakousko – uherského vojska byl každý osmý voják Čech. Poslední povolaný ročník byl 1900. Do války bylo povoláno celkem 1.060.000 našich mužů.V první světové válce bojovalo nejvíce českých mužů v celých dějinách českého národa. V žádné jiné válečné době neoblékalo vojenské uniformy tolik českých mužů jako právě v této válce.

V roce1915 se v našich zemích objevila cholera, zavlečená k nám z haličské fronty, začala se projevovat bída a nouze nejen o potraviny, ale i o jiné suroviny, jenž byly zapotřebí zejména pro armádu. Trhaly se kopřivy na tkaní plátna, pro vojenské účely byly zabavovány barevné kovy, jako mosaz a měď, i domácí nářadí z nich vyrobené. Z Čech byly vyváženy vagóny obilí. V roce 1916 se následkem všeobecné podvýživy mezi obyvatelstvem rozšířilo onemocnění na souchotiny. Legálním způsobem se nedalo nic koupit, fungoval už jen výměnný obchod , za látky, oděvy a boty se měnily vejce, mouka, máslo a maso. Vyvrcholením válečného plenění českých zemí bylo zabavování kostelních a jiných zvonů v roce 1917. Z naší obce byly odvezeny jen 3 staré měděné kotle, 4 mosazné hmoždíře a cínové a měděné roury. Zvon na naší zvoničce byl díky rychlému a riskantnímu zásahu pana Karla Podivína čp.16 a starosty Josefa Chaloupky čp.6, kteří jej dobře ukryli a starosta pak nahlásil jeho odcizení, tak byl zvon zachráněn a neodvezen.

Válka skončila, byla vyhlášena republika, ale trvaly zásobovací problémy, byly vydávány lístky na potraviny – chlebenky, cukřenky, nebylo čím topit., lidé vyměňovali brambory za uhlí od železničářů, kteří jej měli na příděl. Stoupala též drahota. Kráva se pořídila za 8.000,-Kč, 1kg masa stálo 30Kč, máslo 50Kč, látka či boty za 300,-Kč, přitom mzda nádeníka v zemědělství byla 10Kč za 8 hodin práce. Mnozí sedláci z toho, co dokázali uchránit před rekvizicí, živili nejen svoji rodinu a čeládku, ale i příbuzné a známé ve městě, neboť tam hlad doléhal ještě více. Stávalo se, že lidé hnané hladem kradli.Poškozené hospodářství se jen pomalu vzpamatovávalo. Za první republiky byly v Libli 3 hospody – Vítkova čp.22, Bartošova čp.30 a Vašatova čp.12, 2 obchody u Vítků a u Vašatů, trafika u Bartošových. Původní Vítkovu hospodu měl pronajatou Tošovský, který vedle obchodu a hospody provozoval i řeznictví. Ve vsi byl 1 kovář, 3 zedníci, 2 tesaři, 1 obuvník a 1 řezník.

Pozemková reforma, která spočívala ve vyvlastnění části půdního fondu velkých držitelů a rozdělení takto získaných pozemků drobným nabyvatelům, postihla statek Leopolda Šternberka v Libli v roce 1923 a byla dokončena v roce 1924. Jeden hektar stál průměrně 5.000,-Kč. Příděly pozemků obdrželi nejen sousedé zdejší, ale i občané z okolních obcí – Častolovic, Pasek, Hřibin, Ledské, Třebešova a Synkova. Zbytkový statek o výměře 75 ha koupil na jaře 1925 František Chaloupka čp.18. Dokončení parcelace bylo v naší obci řádně oslaveno 27. října 1924 slavnostním průvodem s hudbou a projevem proneseným pozvaným řečníkem z Prahy, tajemníkem Ústřední Domoviny panem Olejníkem a zasazením pamětní lípy parcelace na přídělovém pozemku za tímto účelem obcí vykoupeném.

V roce 1926 vlastnila obec pozemky v hodnotě 20.660 Kč, budova školy byla ohodnocena na 120.000 Kč, sirotčinec čp.41 měl hodnotu 15.000 Kč a hasičská zbrojnice 1.200 Kč. Obec se začala rozšiřovat o další nové budovy, vznikající na nově přidělených pozemcích. Lidem se začínalo žít lépe. Do nové Československé republiky se vkládaly veliké naděje, bohužel ale vydržela jen 20 let a potom následovalo dlouhé období totalitních režimů, které svým dědictvím poznamenalo asi každého člověka.