Historie - úvod

         Můj rodný kraj – a v srdci zní mi otců hlas,
         Můj rodný kraj, sladšího v světě není.
 
         Modravé pásmo hor, čerstvých brázd horký van,
         Nejsladší světa kout, tisíce skrytých krás,
         Jen sem, jen sem, až v světě vírem hnán,
         Jen sem se vrátím zas …..       
 
         / Ruda Pivec: Orlické hory/
 
V dějinách předků čítati se nezdráhej, neb v nich najdeš bez práce, co jiní s velikou prací sebrali, a z nich poznáš cností dobrých a nepravosti zlých, života lidského rozličné příběhy a v nich věcí proměny . / řecký císař Bazilius/
Trocha historie …
                Krajina zdejší byla odpradávna až dlouho do středověku pokryta hlubokým pralesem. Pouze podle říčních toků vedly cesty, které celé Podorlicko spojovaly s okolním světem. Při nich postupně vznikala i ojedinělá lidská sídla. Též údolím řeky Bělé vedla stará obchodní cesta.Přicházela někde od Kostelce a Častolovic, míjela naši osadu, Třebešov, procházela Černíkovicemi a pokračovala na Solnici a dále na Náchod. Mnoho různých kmenů a kultur prošlo našim krajem a zanechaly nám tu po sobě věci jako důkaz své existence.
                Nejstarší dosud nám známé osídlení v bezprostřední blízkosti naší vsi  bylo u Třebešova, který je vzdálen pouhý jeden kilometr. V roce 1909 při odvodňování panského pole zvaného Pod Hájkem, asi 160 metrů od řeky Bělé, narazili dělníci na nádoby. Bylo zde objeveno pravěké pohřebiště. Celkem bylo odkryto 140 žárových hrobů, z nich 137 bylo typu slezského a 3 typu lužického, dále bylo nalezeno 784 různých nádob, z toho 500 popelnic, kamenné mlaty, jantarové korále, křišťálový hranol, mnoho bronzových šperků, kostěná rukojeť a zubří roh. Kolem pohřebiště byly rozloženy četné sídelní jámy. Památky nalezené v hrobech byly jak z období kolem 12. století před Kristem patřící lužickému lidu, tak i z doby po roce 1200 před Kristem patřící zase lidu slezskému a rovněž i z let 600 před Kristem, za starší doby železné, kdy zde byl lid kultury platěnické. Ta zanechala své stopy i o kousek dál, při silnici k Ličnu nad dnešní pekárnou , kde bylo nalezeno několik nádob, části této keramiky byly i v korytě řeky Bělé u ličenského mlýna.
                Z doby kolem roku 1000 před Kristem pochází lužické hradiště na sousedním katastru Velká Ledská. Bylo na ostrohu s více než 30 metrů vysokými stráněmi, na plošině o rozloze asi 250x150 metrů, odděleno od okolí dvěma hliněnými valy. Podnes se tomuto místu říká Hradiště, i když jsou tu k vidění jen patrné náznaky valů.
                Po době hradištní v 6.století přicházejí do Čech Slované. Postupně se budují i hradce, hrady, pak i s příchodem křesťanství kaple a chrámy, celek se pak latinsky jmenoval Castellum.
                Obyvatelé, kteří dříve sídlili společně ve dvorcích, chovali dobytek, lovili v pralese a obdělávali půdu, se začali dělit na svobodné a poddané. Svobodní opouštěli dvorce a zakládali si hrady už jen pro sebe a svoji nezbytně nutnou družinu a v blízkosti nich vyrůstaly nové osady.Další obyvatelstvo poddané se dělilo dále na usedlé sedláky, ti měli svůj grunt či statek a na neusedlé chalupníky - bezzemce, to byli čeledíni, děvečky a podruzi. Ti si stavěli chalupy na panské půdě (obecné či selské) a platili z ní poplatky.
                Zakládání osad
            Od 12. a hlavně  ve 13. století se šířila vnitřní kolonizace Čech.  K ojedinělým dříve již založeným osadám přibývaly další.Vznikaly na místech, kde byl vykácen či vypálen prales. Nejdůležitější osobou při jejich zakládání byl tzv. lokátor. Nejdříve sjednal s pánem podmínky smlouvy o půdě, která se měla „osadit“, potom přivedl osadníky a přidělil jim půdu za určitou peněžitou částku. Zato dostali půdu v dědičný majetek. Stavbou hospodářských stavení, koupi osevu, nářadí, dobytka a jinými investicemi se osadníci vyčerpali z peněz a mnozí se i zadlužili. Úvěr jim obyčejně poskytoval lokátor. Byl to zámožný, svobodný člověk, ve vsi vlastnil největší grunt a s ním dědičnou rychtu. Do jeho rukou vložil pán vedení vesnické samosprávy, neboť právě jemu bude vděčit za důležitý zdroj svých příjmů. Osadnici byli na něm závislí nejen jako na pánovu zmocněnci, ale i jako na svém věřiteli. Jeho význam byl patrný i z toho, že leckde byla nová ves po něm pojmenována. V prvních dobách měl ve všech osudech vsi nejdůležitější slovo jako lokátor, později jako rychtář.